Nemoci psu
Nemoc slzného aparátu - suchý zánět rohovky a spojivky
Suchý zánět rohovky a spojivky (keratoconjunctivitis sicca) je onemocnění především starších psů. Nejčastěji postižená plemena jsou kokršpaněl, jezevčík a anglický buldok. Výskyt byl zaznamenán i u německých a belgických ovčáků.
Příčiny: Jedná se o zánětlivé onemocnění rohovky a spojivky způsobené nedostatečnou produkcí slz. Přesný mechanizmus vzniku není znám. Za možné příčiny se považují traumatické stavy, infekční onemocnění oka, toxické působení léků a autoimunitní procesy.
Klinický obraz: Většina případů postihuje obě oči, i když v některých případech bývá na začátku onemocnění postiženo oko jenom jedno. Proces je nápadný suchostí rohovky z důvodu nedostatečné tvorby slz za příznaků hlenohnisavého zánětu spojivek (tvorba hlenovitého sekretu, tvorby vředů na rohovce a ukládání pigmentu.
Záňet spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka
Zánět spojivek, zánět víček a zánět třetího víčka patří u psů k velmi frekventovaným onemocněním.
Příčiny: K nejčastějším příčinám patří mechanická poranění (poškrábání, píchnutí), chemické vlivy (aplikace nevhodných léčiv agresivní roztoky či plyny), infekce, parazitární onemocnění (demodikóza) a alergie.
Klinický obraz:
Hlavními příznaky zánětu spojivek jsou zarudnutí, otok a mhouření víček, utírání hlavy o předměty, slzení a výtok z očního koutku, u zánětu víček při déletrvajícím postižení i vypadávání srsti a zvýšená teplota.
Zánět třetího víčka je nejčastější formou zánětu spojivek a projevuje se vodnatým, hlenovitým, hlenovitohnisavým až hnisavým výtokem. Zánět způsobují zduřelé drobné mízní uzlíky na vnitřní straně třetího víčka, které mechanicky dráždí rohovku.
Onemocnění zevního zvukovodu
Nemoci uší jsou nejčastějším zdravotním problémem psů a onemocnění zevního zvukovodu je často hlavní důvod návštěvy veterinárního lékaře.
Příčiny: Podle poznatků se příčiny a faktory vzniku onemocnění zevního zvukovod řadí mezi predispoziční, primární a udržovací. K predispozičním faktorům (ty nevyvolávají záněty zevního zvukovodu samy o sobě, ale výrazně zvyšuji dispozici k onemocnění) patří tvar ušního boltce a utváření zvukovodu, obstrukce zvukovodu, macerace zvukovodu (zvýšená vlhkost), traumata a imunodeficience. K primárním příčinám patří parazité, přecitlivělostní (hypersenzitivní kožní reakce, cizí tělesa, mazotok, autoimunitní onemocnění, juveuilní celin slita a plísňová onemocnění. K udržovacím příčinám náleží bakterie, kvasinky, progresivní patologické změny a zánět středního ucha.
Klinický obraz:
Třepání hlavou, škrábání se v okolí ušní báze, zarudnutí, zduření a bolestivost na tlak. Zvýšená tvorba ušního mazu různého charakteru. Při těžším postižení čvachtavý zvuk na ušní bázi (nahromadění hnisavého výtoku) a naklánění hlavy na postiženou stranu.
Klíšťata
Původce: V našich podmínkách žije několik druhů klíšťat (klíště obecné, klíště lužní, piják stepní ) Nejčastěji se vyskytuje klíště obecné. Je velké 2 až 4 mm před nasátím, po nasátí až 10 mm. Výskyt klíšťat je nejhojnější v keřovitých porostech, v listnatých lesích, v travnatých porostech apod. Klíště obecné parazituje na třech typech hostitelů. Larvy cizopasí na drobných hlodavcích (hraboši, myši), po nasátí je opouštějí, nymfy se přichytí na větších savcích (králíci, veverky, ježci). Dospělá klíšťata pak parazitují na velkých hospodářských zvířatech, psech i člověku. Dospělá klíšťata žijí až 19 měsíců.
Po přichycení na hostitele sají klíšťata krev, do rány vylučují toxické látky a mohou přenášet různé nákazy. Nejznámější nákazou je Lymská borelióza.
Lymská borelióza je onemocnění, které je způsobeno bakterií Borrelia burgdorferi. Nejvyšší výskyt hladových klíšťat je zaznamenán v květnu a červnu a dále v září. V naší republice je lymskou boreliózou infikováno asi 5-10% klíšťat. Přenašečem lymské boreliózy jsou výhradně nymfy a dospělá klíšťata. Typickým příznakem pomalu se šířící boreliózy je červená skvrna, zvaná erythema migrans, která se objeví v místě přisátí klíštěte. Skvrna se kruhově zvětšuje a mívá ohraničený lem s výbledem uprostřed; je obvykle větší než
Způsob nakažení:
Z větví stromů a keřů a z travního porostu se vývojová stadia i dospělá klíšťata spouští a zachytávají se teplokrevného živočicha, který se o porost otře.
Odstranění:
S každým klíštětem je nutné zacházet opatrně. Před jakoukoliv manipulací je nejlepší použít jednorázové gumové rukavice, napadené místo klíštětem zakápnout alkoholovým dezinfekčním roztokem a počkat tři až pět minut. Klíště je třeba zachytit hned u kůže a kývavým pohybem jej kleštičkami nebo pinzetou dostat ven z kůže psa. Klíště není dobré mastit a rozhodně není nutné ho vytáčet ani proti ani po směru hodinových ručiček. Poté potřeme postižené místo dezinfekcí.
Prevence: Vyhnout se prostředí, které je zamořeno klíšťaty. Účinnou ochranou pro psy je očkování proti klíšťatům a blechám. Očkování je spolehlivé, účinné a vydrží až 3 měsíce. Další možnou ochranou jsou psí obojky, jsou ale podstatně méně účinné.
Blechy
Blechy jsou u psů jedním z nejčastěji se vyskytujících parazitů.
Původce:
V našich podmínkách způsobuje zablešení psa blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha obecná (Pulex irritans). Jedná se o drobného hnědého cizopasníka velikostí 1,5 až 5 mm. Samičky jsou větší než samečci. Blechy se živí krví svého hostitele, nejčastěji se vyskytují na krku, hřbetu a u kořene ocasu.
Samičky kladou vajíčka do srsti, ty pak odpadávají do prostředí, kde se do jednoho týdne líhnou larvy. Larvy se opakovaně svlékají, po třech týdnech s zakuklí a asi za 14 dní se vylíhne dospělá blecha, která žije asi 6 měsíců. mezihostitelem tasemnice psí.
Způsob nakažení:
Blechy se vyznačují mimořádnými skokanskými schopnostmi, dokážou doskočit až na vzdálenost 1,5 metru. Tímto způsobem se blechy šíří při vzájemném kontaktu psů.
Klinický obraz:
Nejčastějším příznakem napadení psa blechami je svědivost kůže, pes se intenzívně drbe, na kůži můžeme objevit malé červené ranky, v srsti psa se nalézají drobná zrnka tmavého trusu, pes je neklidný, může vyhubnou. U některých psů může bleší kousnutí vyvolat rozsáhlé alergické změny, které psa svědí. Drbáním na kůži pak vznikají další změny, často rozsáhlé strupy.
Opatření: Odblešení vhodným antiparazitárním přípravkem ve formě koupele, spreje apod. Současně je nutné provést důkladnou desinfekci prostředí, ve kterém pes pohybuje (bouda, kotec apod.).
Prevence:
Vhodným preventivním opatřením je použití antiparazitárního obojku, pudru nebo spreje.
Tasemnice
Původce:
Tasemnice je plochý červ skládající se z článků. Dosahuje délky několika milimetrů až metrů. Častěji než štěňata a mladí psi jsou invazí tasemnic postižení dospělí psi. Tasemnice se nepřenáší přímo, ale prostřednictvím mezihostitele (prase, hovězí dobytek, člověk, blecha), v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice, tzv. boubel. Jakmile pes tuto boubel sežere, ve střevě psa se uvolní z boubele hlavička tasemnice, která se přichytí na střevní stěnu a začne růst. Na hlavičku navazují jednotlivé články. Poslední zralé články tasemnice se oddělují a odcházejí s výkaly ven. Ve výkalech jsou viditelné (tvar rozmáčknutého zrnka rýže), případně jsou zachycené v okolí konečníku.
Způsob nakažení:
K invazi dochází bud' požitím mezihostitele (např. blecha), nebo syrového masa, popř. vnitřností s boubelem.
Klinický obraz:
Charakteristickým příznakem je zejména přítomnost článků tasemnice v trusu psa, dále otírání konečníku o podložku, zvýšená chuť k přijímání potravy, hubnutí psa, zhoršení kvality srsti, zažívací potíže.
Opatření:
Opatřením je provedení odčervení vhodným odčervovacím preparátem v dávce doporučené výrobcem.
Prevence:
Preventivní opatření jsou stejná jako v případě invaze škrkavek, tzn. pravidelné provádění laboratorního vyšetření trusu a odčervování, dále průběžné sledování trusu a okolí konečníku psa.
Škrkavky
Invaze škrkavek je častým parazitárním onemocněním psů, je nutné jí věnovat soustavnou pozornost.
Původce:
Invazi vyvolává škrkavka psí (Toxocara canis). Jedná se o parazita kruhového průřezu žlutavé až narůžovělé barvy, který nepotřebuje ke svému vývoji mezihostitele. Vyskytuje se prakticky na celém světě. Sameček dosahuje délky 8 až 12 cm a šířky 2 až 2,5 mm, samička je větší, dosahuje délky 16 až 18 cm a šířky 2,5 až 3 mm. Vajíčka jsou vylučována trusem, ve kterém se za 9 až 1 dní vyvíjí larvální stadium schopné invaze.
Způsob nakažení:
K invazi do organizmu psa může dojít třemi způsoby. Jednak pozření vajíček škrkavky potravou, dále pozřením tepelně neupraveného masa nespecifického hostitele a průnikem larev do štěněte z těla matky v průběhu březosti. Během několika vývojových stadií se zárodky, larvy a dospělí jedinci škrkavek dostávají do orgánu dýchacího a trávicího ústrojí i do krevního oběhu.
Klinický obraz:
Příznaky onemocnění se zpravidla projeví pouze tehdy, když se v organizmu psa objeví větší množství škrkavek. Příznakem jsou chronické průjmy, občasné nechutenství, poruchy trávení, hubnutí, malátnost, zvracení, matná srst.U štěňat se může objevit až ochrnutí končetin, záchvaty křečí a psychického podráždění různého stupně, zpoždění růstu a apatie. Klubíčka škrkavek mohou způsobit ucpání střeva s břišními bolestmi. Při průchodu larev přes dýchací aparát se může u psů objevit ztížené dýchání, pokašlávání až dráždivý kašel, zvýšená teplota a ztráta rovnováhy.
Opatření:
Jediným možným opatřením je odborné odčervení postiženého psa vhodným odčervovacím přípravkem v dávce doporučené výrobcem.
Prevence:
Vhodným preventivním opatřením je pravidelné provádění laboratorního (koprologického) vyšetření trusu s následným cleným odčervením psa. Stejně lak je vhodné provést laboratorní vyšetření trusu s případným odčervením u feny před krytím. Nutné je odčervit narozená štěňata v termínech, které doporučuje výrobce příslušného odčervovacího preparátu.
Na našem trhu je v současné době celá řada odčervovacích preparátů našich i zahraničních výrobců.
Leptospiróza
Leptospiróza u psů je infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Leptospira. U psů se vyskytuje především ve formě tzv. Weilovy choroby a Stuttgartské choroby psů.
Původce:
Původce Weilovy choroby je Leptospira icterohaemorrhagiae, původce Stuttgartské choroby psů je Leptospira canicola.
Způsob nakažení:
Psi se mohou nakazit zejména přímým kontaktem s nemocnými jedinci případně přímým nebo zprostředkovaným kontaktem s hlodavci, kteří většinou sami zjevně neonemocní, ale často po celý život vylučují Leptospiry močí.
Klinický obraz:
Weilova choroba se vyskytuje zejména u mladých psů. Onemocnění začíná horečkou, zvracením, nechutenstvím a apatií psa. Po týdnu se objevuje žloutenka, na sliznicích mohou být zjištěny drobné krváceniny. Většina psů hyne v průběhu 5 až 9 dnů.
Stuttgartská choroba psů začíná příznaky vysoké horečky, objevují se krvavé průjmy, pes nadměrně přijímá tekutinu. Po přechodu onemocnění do chronického stadia, se objevuje nechutenství, zvracení, skleslost a ospalost psa, kůže ztrácí elasticitu, spojivky očí a sliznice dutiny ústní jsou zarudlé, později se sliznicích objevují vřídky. Při chronické formě bývá tělesná teplota v hodnotách fyziologického rozmezí.
Prevence:
V oblastech výskytu tohoto onemocnění se provádí ochranné očkování. Důležité je pravidelné odborné provádění deratizace v objektech, ve kterých jsou ustájeni služební psi.
Psinka
Jde o akutní nakažlivé onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z Ameriky v 18. století. Na našem území byla psinka zaznamenána po první světové válce jako velmi nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů.
Původce:
Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.
Způsob nakažení:
Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru. Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).
Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá ,nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.
Klinický obraz:
Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.
U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).
Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, 111enovitý, často s příměsí krve.
Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.
V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.
Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).
Prevence:
Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod.
Parvoviróza
Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.
Původce:
Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.
Způsob nakažení:
K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.
Klinický obraz:
Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.
Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.
Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).
Prevence:
Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.
Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).
Vzteklina (rabies, lyssa)
Vzteklina je nakažlivé onemocnění zvířat a člověka s akutním průběhem, končící smrtí. Onemocnění postihuje především centrální nervový systém.
Původce:
Původcem vztekliny je virus, který je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí, např. při teplotách až do -70 °C neztrácí schopnost vyvolat onemocnění po několik roků. Virus se v těle nemocného zvířete nachází zejména v mozku, míše, slinných žlázách a slinách.
Způsob nakažení:
Vzteklinou mohou onemocnět všechny druhy teplokrevných zvířat, extrémně vnímavé k onemocnění jsou lišky. V přírodě se vzteklina vyskytuje především u lišek, lesní zvěře a u vlků. Z domácích zvířat rozšiřují tuto nemoc zejména toulaví psi a kočky. Přenos vztekliny se děje porušenou kůží, především po kousnutí nemocným zvířetem, kdy je v jeho slinách přítomen původce onemocnění.
Inkubační doba v případě výskytu vztekliny u psa trvá zpravidla 2 až 5 týdnů. Délka však závisí na množství viru, který se dostal do rány, a na místě pokousání (čím blíže krajinám hlavy, tím je průběh onemocnění rychlejší a nebezpečnější).
Klinický obraz:
Klinicky se u psů vzteklina projevuje ve dvou základních formách, ve formě zuřivé a ve formě tiché.
V případě zuřivé formy rozeznáváme tři stadia. Začáteční stadium trvá 1 až 3 dny. Zvíře bývá posmutnělé až apatické, přestává poslouchat, schovává se na tmavá místa, nereaguje na povely, přestává rozeznávat známé lidi, předrážděně reaguje na vnější podněty, často vstává a znovu uléhá, chodí dokola, určí, vyje, vrhá se vpřed. Je možné pozorovat svrbění kousnutého místa, které si pes líže, mnohdy hryže. Typickým příznakem je požírání různých předmětů. Později se v důsledku obrny hltanu dostavuje těžkostí při polykání, zvíře nemůže pít a přijímat potravu a nastává vylučování slin. Tělesná teplota bývá zvýšená až na 40 - 41 C.
Druhé stadium, stadium zuřivosti, trvá 3 až 4 dny. Příznaky onemocnění jsou poněkud výraznější než ve stadiu počátečním. Pes má snahu utéct kouše do všeho živého i neživého, je útočný, zuřivě štěká, bez výstrahy napadá člověka i zvířata, má vytřeštěný pohled, často bývá zornice na jednom oku rozšířená, na druhém zúžená. Psi zavření v kotcích se bez příčiny vrhají na mříže a boudy, přičemž si zraňují dásně, jazyk, zuby a mohou si zlomit i sanicí.
Ve třetím stadiu - paralytickém, se pes uklidní, ochrne na zadní končetiny, nemůže polykat, má vyplazený jazyk, v důsledku obrny hlasivek nemůže štěkat. Původně vysoká tělesná teplota klesá na normál a pes hyne. Třetí stadium trvá 4 až 5 dní.
Při tiché formě jsou příznaky podobné jako v začátečním stadiu formy zuřivé, náhle však stav přechází do stadia paralytického bez známek zuřivosti a pes po 3 až 5 dnech hyne za příznaků celkového ochrnutí. Tato forma se u psů vyskytuje v 15 až 20 % případů.
Prevence:
Vzteklina je smrtelná a nelze ji zatím léčit. Je proto velmi důležité dodržovat řadu opatření týkajících se této choroby. Předně je nutné pravidelně provádět preventivní ochranné očkování proti vzteklině u psů starších 6 měsíců (možno očkovat již od 3 měsíců stáří) a opakovat ho každý rok.
Při přemisťování služebních psů mimo hranice okresu je povinností každého majitele dodržovat nařízení příslušných veterinárních správ a splnit podmínky přesunu.
V současné době platí povinnost předvedení psa k veterinární prohlídce v případě, že poranil člověka. První prohlídka má být provedena do 24 hodin po poranění, druhá za 5 dní. Je-li výsledek vyšetření negativní, vystaví veterinární lékař protokol o zdravotním stavu zvířete pro zdravotnické zařízení, které ošetřuje poraněného člověka. Vzhledem k závažnosti onemocnění je nutné přivést psa k prohlídce vždy, i při sebemenším poranění člověka.
Přes zavedenou vakcinaci psů, koček a v posledních letech i lišek je vzteklina na území našeho státu stále aktuálním infekčním onemocněním.
Komentáře
Přehled komentářů
ahojky,,, potrebovala bych poradit (Onemocnění zevního zvukovodu)-jsou na to nake leke jestli jo prosim napiste mi na email- halmark@seznam.cz dekuji
chci se zeptat
(Katty, 23. 7. 2009 10:32)